_tabulka-jak-na.md

Jak na rozbor uměleckého a neuměleckého textu

Charakteristika uměleckého textu

• zasazení výňatku do kontextu díla

  • = sdělit, z jaké části knihy úryvek pochází
  • využít termíny odpovídající dané literární formě (kapitola X sloka X jednání)
  • např. úvod/střed/závěr románu; první jednání; třetí zpěv

• téma a motiv

  • téma = námět; ústřední myšlenka díla
    • je v podstatě neomezené (všechny jevy z přírody, společnosti, dojmů,...)
    • např. ruský venkov, válka, láska, mezilidské vztahy
  • motiv = nejdrobnější téma (souhrn motivů tvoří téma)
    • vychází z daného úryvku, je také neomezený, avšak konkrétnější než téma
    • např. růže, zbraň, oblaka, nenávist

• časoprostor

  • čas = doba, do níž je zasazen úryvek, ale i celá kniha
    • určit část dne, roční období, historickou epochu
    • např. večer, jaro, 1. pol. 19. stol. – romantismus
  • prostor = prostředí, ve kterém se odehrává úryvek, ale i celá kniha
    • určit místo, obec, stát
    • např. venkov, Ratibořice, Rakousko-Uhersko

• kompoziční výstavba

  • = způsob řazení a spojení témat v knize
  • rozhodneme, který ze způsobů autor knihy využil, a svoje tvrzní zdůvodníme:
    • chronologický postup – děj plyne za sebou, jednotlivé události příběhu jsou uváděny od nejstarších po nejmladší (např. Petr a Lucie)
    • retrospektivní postup – příběh je uváděn v obráceném pořadí, případně jsou do chronologického vyprávění vsunuty retrospektivní pasáže (např. Babička – babiččino vzpomínání na manžela)
    • rámcové uspořádání – mezi úvod a závěr knihy je vložen ucelený příběh (např. Dekameron – útěk vypravěčů před morem)
    • paralelní uspořádání – uvádění více časových rovin současně (např. Hra o trůny)
  • = části, ze kterých se skládá úryvek
  • uvést, z jakých částí se úryvek skládá (díly – kapitoly – odstavce; zpěvy – básně – sloky – verše; jednání – výstupy – repliky)

• literární druh a žánr

  • rozhodneme, o jaký druh a žánr se jedná, a své tvrzení zdůvodníme
  • literární druhy:
    • lyrika – dílo, které nemá děj; popisuje dojmy, pocity, nálady autora
    • epika – dílo, které má děj; popisuje skutečnost
    • drama – dílo, které má děj; předvádí skutečnost a je určeno pro divadlo
  • literární žánr:
    • určuje se v rámci literárního druhu
    • lyrické – óda, elegie, epigram,...
    • lyricko-epické – balada, romance, poéma,...
    • epické – román, povídka, novela, bajka, pohádka, báje, pověst,...
    • dramatické – komedie, tragédie, činohra

• vypravěč / lyrický subjekt

  • v próze hovoříme o vypravěči, v poezii o lyrickém subjektu
  • vypravěč = mluvčí, který předkládá příběh čtenářovi
  • podle gramatické osoby se rozlišuje:
    • er-forma – vypravěč hovoří ve 3. osobě jednotného i množného čísla, obvykle v minulém čase
    • ich-forma – vypravěč je jedna z postav (obvykle hlavní), hovoří v 1. osobě jednotného čísla, obvykle v minulém čase
  • podle vyprávěcí roviny se rozlišuje:
    • vševědoucí vypravěč – vystupuje v er-formě, rozebírá a sleduje jednání všech postav, stojí „nad“ příběhem (např. V. Dyk - Krysař)
    • personální vypravěč – vystupuje v ich-formě, vypravěčem je jedna z postav příběhu (např. V. Nabokov – Lolita)
    • neosobní vypravěč – vystupuje v er-formě, zaznamenává chování postav, ale „nevidí“ do jejich nitra (např. V. Páral – Soukromá vichřice)
  • lyrický subjekt = mluvčí básnického díla

• postava

  • jmenujte osoby, které vystupují v úryvku, ale i v celé knize, a charakterizujte je
  • dělení:
    • hlavní/vedlejší/epizodická/fiktivní (v ději nevystupuje přímo, např. Godot)
    • kladná/neutrální/záporná

• vyprávěcí způsoby

  • přímá řeč – vyjadřuje promluvu postavy, je oddělena uvozovkami (např. Pavel sáhl po její ruce a řekl: „Pojď, tady nemůžeme zůstat.“)
  • polopřímá řeč – vyjadřuje vnitřní monolog nebo dialog propojený s pásmem vypravěče, vyjadřuje citové stavy postav, neodděluje se uvozovkami (např. Pavel sáhl po její ruce, ne, tady nemohou zůstat.)
  • nevlastní přímá řeč – vnitřní monolog postavy, neodděluje se uvozovkami (např. Pavel sáhl po její ruce, pojď, tady nemůžeme zůstat.)
  • nepřímá řeč – reprodukce řeči postavy vypravěčem, neodděluje se uvozovkami (např. Pavel sáhl po její ruce a řekl, že tady nemohou zůstat.)

• typy promluv

  • pásmo vypravěče – promluva, kterou pronáší vypravěč ich-formou nebo er-formou
  • monolog – promluva jedné postavy, která není součástí dialogu
    • souvislá a nepřerušovaná promluva jedné z postav
  • dialog – promluva dvou a více postav; rozhovor

• veršová výstavba

  • týká se pouze poezie
  • určit, kolik slok a veršů obsahuje úryvek
  • určit druh rýmu

• volný rým: nemá pravidelné schéma

• střídavý: a, b, a, b

Poledne v tom okamžení,    A
táta přijde z roboty:      B
a mně hasne u vaření       A
pro tebe, ty zlobo, ty!    B

• sdružený: a, a, b, b

Sedí babka při ohnisku,     A
měří vodu z misky v misku,  A
dvanáct misek v jedné řadě. B
Pán u baby na poradě.       B

• obkročný: a, b, b, a

Šuhaj z Hané práce hledí a dbá,    A
aniž v díle prahne po děvuše,      B
ví, že žena raz za práh přikluše,  B
tři dny a tři noci bude svatba.    A

• přerývaný: a, b, c, b / a, b, c, a

Hoj, ty štědrý večere,  A
ty tajemný svátku!      B
Cože komu dobrého       C
neseš na památku        B

• postupný rým: a, b, c, d; a, b, c, d

V pokladu zapředeném          A
v svit tmy, plující splavem,  B
vše sněží a vše splývá.       C
Proč na vás zapomenem         A
sny naše v jitru plavém       B
již do oken se dívá.          C

• jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku

  • týká se pouze prózy a dramatu
  • jednotlivá slova vyhledat, pojmenovat a citovat
  • rozlišit:
    • slova spisovná – neutrální (pes)
      • hovorová (spacák)
      • knižní (oř)
      • básnická = poetismy (luna)
      • archaismy – slova zastaralá (hvozd)
      • historismy – slova označující zaniklé skutečnosti (palcát)
      • neologismy – slova nově utvořená (Smuténka)
      • přechodníky – archaické tvary sloves (vstávajíc)
      • citoslovce (kšá, hú, hrrr)
      • termíny – odborné názvy (pálená cihla)
    • slova nespisovná – obecná čeština (von, pěknej)
      • citově zabarvená slova (zlatíčko, kretén)
      • nářeční – slova vázaná na území (šufánek)
      • slang – mluva zájmové skupiny (perón, tělák)
      • argot – mluva spodiny společnosti (háčko = heroin)
      • vulgarismy – sprostá slova
  • • zdůvodnit, proč je autor využil (např. navození atmosféry historické epochy, napodobení mluvy mládeže, navození básnické atmosféry, realistické zachycení mluvy na vsi,…)

• tropy a figury a jejich funkce ve výňatku

  • nalézt, pojmenovat a citovat
  • tropy:
    • metafora – nepřímé pojmenování na základě vnější podobnosti (hlad - nejlepší kuchař)
    • metonymie – nepřímé pojmenování na základě vnitřní souvislosti (půjčil si Kunderu)
    • personifikace – zosobnění (stromy šeptaly)
    • přirovnání – porovnání dvou jevů se společným rysem (chová se jako vůl)
    • epiteton – básnický přívlastek (nejčokoládovější čokoláda, krutopřísný vtip)
    • hyperbola – nadsázka (sto let v šachtě žil)
    • eufemismus – zjemnění nepříjemné skutečnosti (usnout navěky = zemřít)
    • dysfemismus – zhrubění skutečnosti (pazoura = ruka)
    • oxymóron – nelogické spojení slov (mrtvé milenky cit)
    • synekdocha – záměna části za celek (přišel o střechu nad hlavou)
    • ironie – řečené je myšleno obráceně (Tobě to ale sluší!)
  • figury:
    • určují se pouze v poezii
    • opakování téhož slova krátce za sebou = epizeuxis
    • opakování slov na začátku veršů = anafora
    • opakování slov na konci veršů = epifora
    • opakování slova na konci jednoho a na začátku druhého verše = epanastrofa

• kontext autorovy tvorby

  • zjistěte, v jaké části autorovy tvorby dílo vzniklo (např. prvotina, vrcholné dílo, dílo ze závěrečného období autorova života, dílo vydané po autorově smrti)

• literární / obecně kulturní kontext

  • zařadit autora do století, půlstoletí, uměleckého slohu, literárního proudu (např. 1. pol. 19. stol. = romantismus; období mezi dvěma světovými válkami – 1. pol. 20. stol. – demokratický proud)
  • říct základní rysy a další zástupce daného směru

Charakteristika neuměleckého textu

• souvislost mezi výňatky

  • nalézt a vyjádřit společné téma uměleckého a neuměleckého textu, své tvrzení zdůvodnit

• hlavní myšlenka textu

  • říct vlastními slovy, o čem pojednává text; postihnout ústřední téma

• podstatné a nepodstatné informace

  • najít v textu pasáže, které nesou základní informace
  • najít v textu pasáže/slova, která by bylo možné vypustit
  • např. slova uvedená v závorkách, menším písmem, vysvětlivky, nadbytečná synonyma

• různé způsoby čtení a interpretace textu

  • zodpovědět otázku, zda je text jednoznačný, nebo připouští více výkladů

• domněnky a fakta

  • zodpovědět otázku, zda text obsahuje pouze ověřené informace, nebo i neověřená tvrzení

• komunikační situace (účel, adresát)

  • zodpovědět otázku, za jakým účelem text vznikl a komu je určen (např. inzerát – účelem je prodat danou věc, adresátem je někdo, kdo tuto věc shání)
  • své tvrzení podložit zdůvodněním, co mě k němu vede

• funkční styl

  • zařadit text k jednomu z funkčních stylů, případně zdůvodnit, proč je možné text řadit k více funkčním stylům
    • prostě sdělovací – vzkaz, SMS, komentář nebo status na FB, telefonát,…
      • slouží k jednoduchému, prostému sdělení, má volnější stavbu, obsahuje hovorové a nespisovné výrazy
    • administrativní – životopis, úřední dopisy, formuláře,…
      • slouží k výměně informací mezi osobou a institucí
    • publicistický – článek, reportáž, interview, sloupek, úvodník,…
      • slouží k informování o aktuálním domácím a světovém dění, k zábavě
    • odborný – referát, encyklopedické heslo, text z učebnice, přednáška,…
      • slouží k předávání odborných a vědeckých informací
    • umělecký – román, povídka, bajka, báseň
      • má estetický účinek, slouží k zábavě
      • u maturity se vyskytovat nebude, rozebírá se neumělecký text!

• slohový postup

  • identifikovat, které slohové postupy se v textu vyskytují
  • málokterý text obsahuje jediný slohový postup, obvykle se mísí dva až tři
  • citovat, která pasáž náleží k jakému slohovému postupu
    • informační – udává informace v nepromyšleném sledu, je nejjednodušší
    • vyprávěcí – uvádí příběh v časovém sledu, má promyšlenou stavbu
    • výkladový – uvádí vztahy mezi jevy a vysvětluje je
    • popisný – uvádí vnější vzhled popisované osoby, věci, prostředí
    • charakterizační – uvádí povahové vlastnosti osoby, skupiny osob nebo zvířete
    • úvahový – uvádí myšlenkové pochody pisatele, obsahuje jeho názory a argumenty

• kompoziční výstavba výňatku

  • rozlišit a pojmenovat jednotlivé části textu (možno je i prstem ukázat)
  • např. počet odstavců, přítomnost nadpisu, titulku, mezititulku, přímé řeči, odrážek, vysvětlivek,…

• jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku

  • viz jazykové prostředky u charakteristiky uměleckého textu